databáze služeb a podniků

+ 420 326 362 122

czechinform@czechinform.cz

Česky | English

Znak města
Dolní Břežany
Telefon: 241910628
Email: kancelar@dolnibrezany.cz
Web: http://www.dolnibrezany.cz
Popis města

Dolní Břežany leží na jižním okraji hlavního města Prahy, na výšině sevřené tokem Vltavy a potoka Zalužanka (Břežanský potok) jenž protéká obcí. O poloze místa napovídá již jeho název Břežany, který znamenal ves lidí, žijících na břehu. Slovo břeh mělo dříve dvojí význam – označovalo vrch, svah nebo břeh. Na Břežany se mohou vztahovat oba výklady jména.

Kronikářka pátrala, zda k „Dolním“ Břežanům existuje protějšek, t.j. „Horní“ Břežany a zjistila následující: v 17. století, kdy Pavel Michna z Vacínova rozšířil svoje panství, mimo jiné i o ves Břežany, vzdálenou od Neveklova 9 km (rok 1622) a o pět let později o ves Břežany u Jílového, bylo nutné je rozlišit – u Neveklova na „horní“ a u Jílového na „dolní“. Ještě v polovině 19. století se v Zemských knihách uvádí „Oben Brezan“ (dnešní Břežany Lešany) a „Unter Brezan“ (dnešní Dolní Břežany).

O vzniku, osídlení a majitelích ranně středověké vsi nejsou zachovány žádné písemné zprávy ani dostatek archeologických nálezů. Při rekultivaci půdy v 70. letech v oblasti mezi naší obcí a Zlatníky – v Kamínku – a v 90. letech při výkopových pracích na plynovodu – U Matějovských – byly nalezeny pozůstatky keltského osídlení. Ostroh nad Vltavou, Hradiště nad Závistí, byl osídlen již v době kamenné. Někdy v 5. století před n.l. se objevují na našem území Keltové, asi od poloviny 2. století před n.l. počínají na vrchu Hradiště budovat keltské oppidium o konečné rozloze 170 ha, největší u nás, možná politické a správní centrum Keltů. Jeho valy byly 9 km dlouhé a uzavíraly vrchy Hradiště a Šance, oddělené hlubokým Břežanským dolem.

První písemná zmínka o Břežanech pochází z roku 1332, kdy je koupil pražský patricij Menhart Olbramovič od dědiců Eklima Goldnera. Tvrz stála na místě dnešního zámku, její součástí byla i hranolová věž, nacházející se dnes v západním průčelí zámku nad vstupní branou. Část zbylého zdiva tvrze je též obsažena v přilehlém západním křídle, vlevo od vchodu do zámku.

Roku 1356 získal Břežany od pražských měšťanů klášter zbraslavský, jemuž náležely až do husitských revolucí.

V roce 1420 dobyli Břežany táborité, v čele s Janem Žižkou z Trocnova, který spolu s Pražany táhl na jílovské zlaté doly – dobyli i zlatnickou tvrz. Pražané Břežany obsadili a pak je předali svému stoupenci, konšelu Jankovi Frelichovi.

V roce 1436 zastavil císař Zikmund břežanský statek Janu Benedetovi z Nečtin, a v roce 1476 jeho syn koupil Břežany od zbraslavského opata Jana. Až do poloviny 16. století vlastnili Břežany Janovi synové, Václav a Petr (ten měl šest potomků a sám působil u krále Vladislava).

Od roku 1527 byl majitelem Břežan Jan starší z Valdštejna, ale ten roku 1546 Břežany opět prodal, a sice svému švagrovi Jetřichu Špetlovi z Janovic a z Prudic (měl za ženu Valdštejnovu sestru Annu z Dobřenic, která v Břežanech založila vinice). V roce 1573 jeho dědicové Burián, Karel a nezletilý Jan prodali statek Jiříkovi Voděradskému z Hrušova, o kterém se traduje, že byl lichvářem. Když byl sťat, jeho statky připadly sirotkům Janovi, Jindřichovi, Václavovi a Bohuslavovi, a majetek od roku 1581 spravovala jejich matka, Anna Voděradská z Dobřenic.

Roku 1585 získala Břežany dcera Anny Voděradské, Magdalena Voděradská z Hrušova, ke které se v roce 1590 přiženil vdovec, místokancléř Království českého, Krištof Želínský ze Sebuzína. Za jeho vlády byla tvrz přestavěna na renesanční zámek, který měl podobu čtyřkřídlé budovy, uzavřené kolem čtvercového dvora, s předsunutou hranolovitou věží v západním průčelí. Po jeho smrti v roce 1606 a vládla na panství vdova Magdalena, a to až do roku 1616.

Poté se Břežan ujal její syn Václav Želínský ze Sebuzína, který spolu s bratrem Gabrielem Krištofem byl odsouzen a roku 1623 jim byly Břežany zkonfiskovány – později vráceny Václavovi jako léno. Zemřeli bez potomků.

Roku 1626 připadla ves s tvrzí, pivovarem, poplužním dvorem a ostatním příslušenstvím tetě Polyxeně Donínové z Hrušova, rozené Voděradské z Hrušova, která byla jedinou dcerou Bohuslava Voděradského z Hrušova – posledního mužského potomka pro lichvu popraveného Jiříka. Polyxena se provdala za Otu purkrabího z Donína, a zadlužený majetek nabídla k prodeji.

Roku 1627 koupil břežanský statek Pavel Michna z Vacínova a připojil k němu i Libeň, kterou již předtím získal od Gabriela Krištofa Želínského. Zemřel roku 1632 a Břežany získal jeho syn Jan Michna z Vacínova, po něm v roce 1636 dědil Břežany Janův bratr Václav Michna z Vacínova, který zemřel roku 1667 a po něm dědil Zikmund Norbert, který záhy zemřel a vdova s nedospělými syny panství prodala v roce 1673 Jiříku Ludvíkovi, hraběti ze Sienzendorfu. Zemřel roku 1683. V témže roce byly Břežany prodány Janu Fridrichovi, hraběti z Trautmansdorfu. Byl nejvyšším komorníkem a místodržícím Království českého. Měl pět synů s Klárou Šternberkovou. Po jeho smrti v roce 1596 se Břežan ujal jeho nejmladší syn František Josef. V roce 1715 koupil od Trautmansdorfů Břežany pražský arcibiskup František Ferdinand, hrabě z Künburku, a připojil břežanské panství k panství Arcibiskupství pražského (v Břežanech působil jako arcibiskup v letech 1715-1731).

Od té doby náležely Dolní Břežany pražskému arcibiskupství nepřetržitě až do roku 1945.

V letech 1731 – 1764 byl v Břežanech arcibiskupem Jan Mořic, hrabě Manderscheid – Blankkenheim, v letech 1764 – 1793 arcibiskup Antonín Petr Příchovský z Příchova (zasloužil se o strop v průjezdu zámku ornamentálním štukem členěným, perlovcem a vaječníkem vyzdobeným).

V letech 1815 – 1830 arcibiskup Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk (v roce 1826 postavil v Břežanech školu, žákům věnoval prapor, který je v současnosti silně poškozený a Muzeum Jílové nemá na jeho restauraci finance).

V letech 1830 – 1850 arcibiskup Alois Josef, svobodný pán ze Schrenku na Notzingu a Egmantingu ( v roce 1846 nechal vystavět zámecký balkon nad vchodem do zámku. Nechal instalovat sochu sv. Jana Nepomuckého, která v polovině 20. století stála na pozemku, kde v současnosti je parkoviště aut pro nákupní středisko. Místo současného uložení se kronikáři nepodařilo zjistit).

V letech 1850 – 1899 arcibiskup Bedřich, kníže Schwarzenberg, který se v letech 1885 – 1887 zasloužil o postavení kaple, po jeho smrti v roce 1885 výstavbu dokončil jeho nástupce, kardinál František de Paula, hrabě ze Schönbornů (1885 – 1899). Kaple byla vysvěcena 14.5.1887, a v roce 1898 postavil opatrovnu – dnešní mateřská škola.

V letech 1899 – 1916 následoval kardinál Lev, svobodný pán Skrbenský z Hříště, který v roce 1901 nechal postavil lodžii v nádvoří zámku.

V letech 1916 – 1919 arcibiskup maďarského původu Pavel, hrabě Huyn, který proslul zejména výrokem „To je pěkný vovís…“ a byla to pšenice!

V letech 1919 – 1931 arcibiskup František Kordač, za jehož působení navštívily břežanský zámek významné osobnosti – 13.7.1919 se v zámku konala schůze ministerské rady, které se vyjma ministrů účastnil generál Pelle, 19.8.1919 přijel i tehdejší prezident T. G. Masaryk. Od 13.6.1919 v zámku sídlilo italské velvyslanectví.

4. dubna téhož roku byly v Královském sadu vysázeny čtyři lípy „svobody“ a také byl poslední květnový den položen základ k pomníku padlých.

Arcibiskup Kordač sídlil v Břežanech až do své smrti v roce 1934.

V letech 1931 – 1944 sídlil na zámku arcibiskup Karel Kašpar, v letech 1945 – 1951 arcibiskup Beran. (Pobyt v období 40. až 50. let není potvrzen). Mezi pamětníky se traduje, že od září 1942 byl v zámku seminář se 140 bohoslovci, kteří se nemohli scházet v Praze v sídle Pražského arcibiskupství, v důsledku omezení ze strany okupačních úřadů.

Od 15.7.1949 až do listopadu 1959 užívalo zámek ministerstvo zemědělství, v tomto období zde bylo zřízeno školící středisko, frekventanti školení byli mezi občany nazýváni „mičurinci“.

Od listopadu 1959 asi do roku 1960 užívalo zámek ministerstvo národní obrany, dále pak od r. 1960 až do 30.6.1992 užívalo zámek ministerstvo vnitra – v letech 1974 – 76 byly postaveny za východní zdí parku ubikace a cvičné prostory pro příslušníky ministerstva vnitra, pohotovostní pluky a „červené barety“. Cvičení bylo ukončeno ke dni 30.6.1991 a dne 30.6.1992 se uskutečnil bezúplatný převod mezi obcí Dolní Břežany a ministerstvem vnitra. Zámek byl v rámci restitucí navrácen církvi Římskokatolické. V současné době se plánuje jeho rozsáhlá rekonstrukce a přestavba na „Domov pokojného stáří“.

|

© 2012 Czechinform | Designed by LIPSUM MEDIA