databáze služeb a podniků

+ 420 326 362 122

czechinform@czechinform.cz

Česky | English

Znak města
Skorkov
Telefon:
Email:
Web:
Popis města

Ves Skorkov (villam Skorkow) se v historických pramenech poprvé připomíná za doby panování krále Jana Lucemburského, kdy náležela praž-skému měšťanu Mikuláši Fridrichovi. Od něj ji r. 1332 koupil představitel významného českého panského rodu pánů z Michalovic Jan z Michalovic. Ten připojil Skorkov k rozrůstajícímu se michalovickému panství Brandýs (nad Labem). Jan z Michalovic - velice mocný šlechtic - († r. 1354) vlastnil vedle Brandýsa řadu statků v Pojizeří (Michalovice, Mladá Boleslav) a na Děčínsku (Šarfenštejn, Benešov, Česká Kamenice).

Janovým nástupcem byl jeho jediný dospělosti se doživší syn Petr, který v roce 1363 jako patron skorkovského kostela sv. Jana Křtitele jmenoval zdejšího faráře.

Další zmínka o Skorkovu pochází až z roku 1513, kdy tehdejší majitelka brandýského panství paní Johanka z Krajku postoupila svému bratru Kunrátovi (Konrádovi) "s hradem Brandejsem ve Skorkově vsi, dvorů kmetcích, mostu a mlýnu s platem".

Bohaté brandýské panství s hlubokými lesy a známou honitbou lákalo krále Ferdinanda, který 5. března 1537 přiměl český sněm k usnesení, aby „všichni tři stavové vyplatili pro potěšení krále“ Kunrátovi Krajířovi zápis, za nějž bylo brandýské zboží postoupeno pánům z Michalovic. Kunrát Krajíř však na toto jednání „o slušném trhu“ nepřistoupil a předal brandýské panství svému synu Arnoštovi.

Roku 1547 Arnošt Krajíř, jeden z mnoha poražených představitelů českých stavů, přišel za účast při povstání proti panovníkovi Ferdinandovi I. o celé brandýské panství a s ním i o přináležící vsi, včetně dvorů kmetcích s platem a s podacím kostelním. Tím se také Skorkov i Otradovice (první zmínka o nich je právě v zápisu v zemských deskách z 18. srpna 1547 o odstoupení majetku králi) staly na 300 let majetkem královské komory. Tak po deseti letech dosáhl král mocí a bez náhrady, po čemž „pro své potěšení“ toužil.

Z této doby se rovněž dochovaly zápisy o osmi původních skorkovských dvorech, z nichž nejvýznamnější byl skorkovský mlýn s gruntem. Královský lovčí Dětřich Švendi navrhoval králi, aby se tento mlýn zakoupil pro brandýské panstvo a mleto v něm bylo pouze pro vlastní potřebu, která byla díky množství úřednictva a služebnictva na brandýském panství značná, ale „mlýn o třech kolech moučných a jednom vstupním, s vinicí za kostelem a šafranicí na stráni“ se podařilo zakoupit ze spekulativních důvodů brandýskému hejtmanovi Vilému z Opperštorfu.

Protože ten do údržby mlýna nic neinvestoval, byl dle zápisu ze 17. června 1567, kdy Vilém z Opperštorfu podával zprávu České komoře „ve velmi chatrném stavu a jeho jez veliké škody dělá“. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto o koupi mlýna k panství a r. 1580 byl za 3000 kop míš. zakoupen.

Když r. 1592 byl mlýn "k ruce J. M. Cé. (Jeho Milosti Císařské) ujat", byl pronajímán ročně za 120 kop gr. míš. Při témž mlejně byla jest slupí užitečná, do níž se mnoho ryb a začasté lososův drahně lapávalo ...."

Jez nad mlýnem byl vysoko položen a neustále velice škodil Sojovským, jimž vody zatápěly pole i luka, dokonce byly r. 1581 obavy, aby nevzaly celou ves. R. 1602 byly opět stížnosti, "za kterouž příčinou přisežní mlynáři Pražští mlýn ohledávali". R. 1608 byl mlýn vodou stržen a grunt při něm o 2 kopách rolí zpustl.

Vinice byla zrušena uprostřed 18. století a r. 1778 byl prodán i domek vinařův, nyní č.19, který se dodnes nazývá "U viničních".

"Též více pod tou vinicí v stráni jest jedna vohrada, v nížto předešle na vrchu Šafranice a potom vořechovím vlaským rozsázena bejvala. Též druhá vohrada pod touž vinicí nade vsí a bývala štěpím vysázena, i travami pro dobytky hojně se užívati mohla a náležela také k témuž mlejnu .... Za mlejnem J.M.Cé.. z druhé strany Jizery, konec stavu, jest mnoho luk běžných .... Pod vinicí Skorkovskou jest luk běžných nemálo, a ty všechny lidem z Mečeříže, Tuřice a Předměřic pod platy bývají pronajaty ...."

Ve Skorkově "býval most přes řeku Jizeru, zbudovaný za pánů z Michalovic, kteří poddané své v Hlavenci a Lhotě zavázali při něm opravnými pracemi, na kterémžto mostě se clo týmž způsobem jako na mostu Tuřickém k ruce J. M. Cé. vybíralo..... Bývalo z něho užitku ročně kol 40 kop gr. míš." Před r. 1613 byl vodou stržen. Po roce 1651 byla zřízena přes řeku lávka pro pěší, která "trvala ještě r. 1771, později však pro chatrnost zašla".

Děti ze Skorkova původně chodily do školy v Sojovicích, přecházejíc Jizeru po chatrné lávce. V zimě roku 1771 několik dětí spadlo s kluzké lávky do řeky a utonulo. Proto byla r. 1772 založena ve Skorkově samostatná škola a byla umístěna v dřevěném domku č. 28. Místnost se brzy ukázala se být nedostačující, ale teprve v r. 1857 bylo přikročeno ke stavbě nové školy jednopatrové. R. 1890 byla zřízena druhá třída a škola v přízemí rozšířena.

20. století

Po druhé světové válce byla nejdříve provedena generální oprava střechy skorkovské školy, poté v letech 1956 - 1958 byla škola modernizována do nynější podoby a vybavena novým nábytkem a pomůckami. Bohužel, pro stále se zmenšující počet dětí byla nakonec, po více jak 200 letech, v r. 1976 škola ve Skorkově uzavřena.

Dnes se budova školy stala sídlem kanceláře obecního úřadu, malé zasedací místnosti, sálu pro veřejné schůze s občany (slouží i jako cvičebna a herna stolního tenisu), obecní knihovna i provozovna kadeřnictví.

Obec Skorkov s částmi Podbrahy a Otradovice vždy žila kulturním životem, hrála se zde i ochotnická představení. V roce 1920 byla při příležitosti 70. výr. narození T.G.Masaryka založena knihovna.

Elektrifikace obce byla provedena v r. 1929 (v Otradovicích 1930).

Koncem r. 1933 byl ve Skorkově založen spolek dobrovolných hasičů.

Pošta ve Skorkově zřízena v 19. století byla zrušena v průběhu I. světové války a již nebyla obnovena.

Skorkov dlouho tvořil společně s osadami Podbrahy, Otradovice a Nový Vestec jednu katastrální (politickou) obec Skorkov. V r. 1881 povolilo místodržitelství odloučení Nového Vestce a utvoření samostatné katastrální obce Nový Vestec. V r. 1914 se od skorkovského katastru odloučily a osamostatnily Otradovice.

Odloučení nebylo navždy, všechny tři sousední obce (Skorkov, Podbrahy a Otradovice) spolu od r. 1960 až do r. 1986 tvořily jednu obec.

S platností od 1.1. 1986 došlo na základě rozhodnutí tehdejšího ONV Mladá Boleslav ke sloučení s obcí Sojovice. Tak vznikla středisková obec Sojovice s částmi Sojovice, Skorkov, Podbrahy a Otradovice s počtem obyvatel cca 750 osob. Sloučení trvalo až do 1. 1. 2000, kdy se obec Sojovice na základě výsledků místního referenda konaného dne 5. 12. 1998 v části obce Sojovice opět osamostatnila.

|

© 2012 Czechinform | Designed by LIPSUM MEDIA