databáze služeb a podniků

+ 420 326 362 122

czechinform@czechinform.cz

Česky | English

Znak města
Smržovka
Telefon:
Email:
Web:
Popis města

Smržovka je obec, která má dnes 3550 obyvatel a zhruba 1200 budov. Leží v  Jizerských horách v Libereckém kraji, při říčce Kamenici na silnici mezi Jabloncem nad Nisou a Tanvaldem, v nadmořské výšce 585 metrů.

Její jméno vzniklo substantivizující příponou -ka z přídavného jména smržová, tj. hora, porostlá lesem, v němž roste hojně smržů. 

Vznik Smržovky je spjat s počátky kolonizace Jizerských hor v 1. polovině 16. století. Prvotní osídlenci hovořili německy, neboť většinou přišli z německé strany Krušných hor, ale od počátku tu žily obě hlavní etnické skupiny v Čechách, jazykově česká a německá, vedle sebe jako poddaní českého krále, podílely se na přeměně lesnatých kopců na zemědělskou půdu a sdíleli spolu nepřízně osudu i šťastnější období rozkvětu.

Od r. 1635 se vlastníkem Smržovky stala hrabata Desfoursové, později Desfours-Walderode, a ta ho vlastnila až do r. 1848, značnou část pozemkového vlastnictví pak v modifikované podobě jako velkostatek až do konce 2. světové války.

Počty obyvatel v jednotlivých lokalitách můžeme zjistit lépe až z Berní ruly, prvního českého pozemkového katastru, který byl pořízen v následujících letech. Ta uvádí, že se na panství Semily nacházela 2 městečka a 19 vesnic. Berní rula ale zachycuje jenom ty obyvatele, kteří vlastnili nějaký zdanitelný (tedy nemovitý) majetek.

Nejčastější řemeslo bylo tkalcovství, ale také také soustružnictví. Již tehdy ovšem v okolí Smržovky působila řada skelných hutí, které stály na počátku slavné éry smržovského skla.

Po požáru hospodářského dvora s pivovarem se na počátku 18. století začalo budovat nové hospodářské a správní centrum vrchnosti včetně tzv. Zámečku, jež sloužil jako letní sídlo vrchnosti. Vedle stál dům pro úřednictvo, kde byla i vrchnostenská kancelář. Ten byl v roce 1974 zbořen i s pivovarem. V blízkosti ležela ještě další hospodářská stavení.

Nejen neschůdný terén, nevhodné složení půdy, ale také drsné horské podnebí způsobovalo, že bonita polí byla označena jako nejhorší v kraji. Jako „adminikula“ čili možné přilepšení je uváděno především dobytkářství, předení a různé komerční možnosti. Původních 7 mlýnů (z toho jeden obecní ve Smržovce) bylo rozmnoženo po r. 1721 o dalších 8, jeden z nich opět ve Smržovce. Oba smržovské mlýny pracovaly na nestálé vodě.

Zatímco v předcházejím období byli smržovští farníci odkázáni na faráře ve Bzí, od r. 1736 byla při kostele sv. Michaela archanděla zřízena vlastní fara. Původní kostel byl přestavěn v pozdně barokním slohu v 2. polovině 18. století. Po Tolerančním patentu (1781) se otevřely dveře i protestantským vyznáním. První evangelický kostel byl ale ve Smržovce vystavěn až r. 1903.

Podobu panství před rokem 1848 zachytil ve svém popisu Čech J. G. Sommer. Celková plocha panství byla téměř 14300 jiter ( = 8 229,65 ha). Z toho necelé dvě třetiny tvořil bývalý dominikál, tedy půda, která patřila a byla spravována výhradně majitelem panství, respektive jeho úředníky. Dominikál ve své velké většině také zůstal po revoluci v r. 1848 v rukou bývalého majitele celého panství, na rozdíl od rustikálu, půdy před r. 1848 obdělávané poddanými.

Revoluční rok 1848 způsobil pád patrimoniálního systému, který soustřeďoval veškerou správní a soudní moc nad obyvatelstvem jednotlivých panství do rukou jejich majitelů. Staré územní dělení podle panství a statků bylo zrušeno a výkonu správy se ujal stát, který zřídil síť okresů soudních, finančních, politických.

Po roce 1848 také docházelo k dalšímu rozmachu průmyslu. Nepříznivé přírodní podmínky byly příčinou, proč se tu v minulosti nevyskytovali velcí držitelé půdy a proč byla úrodná země rozparcelována na řadu drobných kousků. Proto tu byl dostatek volné pracovní síly, nezbytné k průmyslové výrobě. Ta již ve zmíněném roce dosahovala pozoruhodného rozsahu.

Šlo především o sklářství. Rozsáhlé lesy odedávna poskytovaly dřevo, nezbytné ve velkém množství pro provoz sklářských hutí jako palivo i jako surovina na výrobu potaše. Později se tu začaly vyrábět malé skleněné výrobky, které se postupně prosadily i na světových trzích. Šlo zejména o výrobu skleněných perel a korálků a také broušení skla (první zpráva o brusírně 1753).

Jiným odvětvím, které mělo kořeny v minulosti, bylo tkalcovství. Len, jemuž se v oblasti dařilo, bylo nejprve podomácku zpracováván, po zrušení lnářských tkalcovských cechů (1784) se tkaní stalo volnou živností a postupně se byl pohlceno tovární výrobou.

V roce 1905 se Smržovka dočkala statutu města a obdržela městský znak.

Spojení rychle se rozvíjejícího sídla se světem zprostředkovávala nejprve pošta, pak krkonošská silnice vedoucí od Jablonce na Tanvald (1848-9). V r. 1875 byla postavena železniční trať Tanvald-Železný Brod, do Smržovky však byla zavedena až v r. 1894, kdy byl otevřen nový úsek včetně proslulého viaduktu.

 Průmyslový rozvoj však měl i druhou, méně přívětivou tvář. Celkové špatné životní podmínky nejchudších vrstev, způsobené první velkou hospodářskou krizí v 70. letech 19. století, které zapříčinily vlnu emigrace, se projevily i zde, a z okolí Smržovky se vystěhovalo do Brazílie několik set osob zhruba ve třech vlnách v letech 1872, 1873 a 1876.

Pracovní podmínky ve fabrikách také vedly k nespokojenosti zaměstnanců. Nejvýznamnější ze stávek se odehrála v r. 1890, kdy se jí účastnilo 2000 brusičů a na jejíž potlačení byla povolána policie i armáda.

1. světová válka (1914-1918) znamenala pro Smržovku stagnaci. Jako všude, i tady měla obec své padlé, ale válečné události ji bezprostředně nezasáhly, trpěla však nejenom válečným přídělovým systémem, ale i rekvizicí zvonů (1917) pro výrobu zbraní.

Po vzniku Československé republiky v r. 1918 navázeli Smržovští úspěšně na předválečný vývoj. Ze správního hlediska se nic podstatného nezměnilo, Smržovka patřila nadále do okresního hejtmanství Jablonec nad Nisou a do soudního okresu Tanvald, kde byla nejlidnatější lokalitou.

Nárůst zájmu o bižuterii po 1. světové válce přináší do Smržovky další obchodníky a především práci.

Ve Smržovce žilo v té době cca 7 tis. obyvatel, z nichž byly asi tři čtvrtiny Němců a čtvrtina Čechů. Ovšem hranice mezi Čechy a Němci nebyla ve Smržovce nikdy přesně vymezená. Žilo zde mnoho lidí, kteří hovořili plynně oběma jazyky. Jejich národnostní cítění kolísalo a někteří se vůbec nestarali o to, ke kterému etniku vlastně patří.

 Za Rakouska-Uherska však ve Smržovce nebyly žádné české školy, neexistovaly české spolky. Někteří čeští rodiče posílali své děti do české školy do Tanvaldu. To se po vzniku Československa změnilo. V roce 1919 byla ve Smržovce zřízena dvojtřídní česká škola.

Češi a Němci pořádali své slavnosti. Češi si připomínali např. výročí upálení mistra Jana Husa, a především státní svátek 28. říjen – vznik Československé republiky.

Ve 20. letech 20. století byla Smržovka prosperujícím městem s vysokou zaměstnaností. Vzkvétal průmysl textilní, sklářský a na něj navazujícící průmysl bižuterní. Výrobky byly z 90% určeny na export.

Po vypuknutí světové hospodářské krize došlo ke zvratu. Zdejší výroba, závislá na exportu, byla mnohem více postižena už od počátku r. 1930 než vnitrozemí. V sousedním Německu se po převzetí moci Hitlerem díky rozsáhlému zbrojení začala ekonomická situace naopak stabilizovat. Když již v polovině 30. let krize v celém světě pomalu ustupovala, praktikovaly mnohé státy, např. USA, Francie, Velká Británie, ale také Německo, na nichž byl export zdejšího zboží závislý, ochranářskou politiku. To vedlo k tomu, že se bižuterní průmysl silně rozvíjel i v mnoha jiných zemích, mnohdy jako výsledek průmyslové špionáže na Jablonecku, ale často též s pomocí zdejších odborníků, Čechů i Němců.

 Nevalná hospodářská situace byla jedním z důvodů nespokojenosti velké části německého obyvatelstva. Konrad Henlein, vedoucí Turnvereinu, přeměnil postupně tuto organizaci v irredentistickou politickou stranu Sudetendeutsche Partei – SdP. Jeho snahy byly nakonec korunovány Mnichovskou dohodou (1938), kdy spojenci Československa, Francie a Velká Británie, podlehly nátlaku Hitlera a souhlasily s připojením českého a moravského pohraničí. V říjnu 1938 se Smržovka stala součástí Velkoněmecké říše, její župy zvané Sudetengau. Velká část českého obyvatelstva tehdy opustila Smržovku.

Německo pak rozpoutalo 2. světovou válku (1939-1945). Po jeho porážce rozhodli představitelé vítězných mocností na konferenci v Postupimi o odsunu německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska. Tak se tomu stalo i ve Smržovce, většina německého obyvatelstva jí musela opustit. Tyto události poznamenaly pochopitelně tvář města jak po stránce etnické struktury, tak po stránce hospodářské.

 Již po válce začalo docházet k socialistickému znárodňování veškerého průmyslu, tento proces byl dokončen po komunistickém převratu v r. 1948. Ona doba tzv. reálného socialismu neumožňovala jakékoliv projevy hospodářské podnikavosti jednotlivce, i když ani toto období nelze hodnotit z hlediska rozvoje jen negativně, sklářský i textilní průmysl oblasti se rozvíjel a navázal na tradici předválečné výroby. Smržovka si podržela věhlas hlavně na sportovním poli, sáňkařským sportem. V roce 1976 byla dokončena nová betonová sáňkařská dráha na evropské úrovni a smržovští rodáci získávali ocenění na světových soutěžích.

 

|

© 2012 Czechinform | Designed by LIPSUM MEDIA